Proč jsem odjela na stáž do New Yorku

Jsem klasické devadesátkové dítě – vím, jak spolu souvisí obyčejná tužka a kazeta, mojí první digitální hrou byl Vlk a zajíc a sobota deset ráno znamenala Eso s Terezou Pergnerovou.

A vyrostla jsem na devadesátkových amerických filmech.

Nikdy jsme doma neměli videopřehrávač. Ale když už jsem zůstávala vzhůru i po Večerníčku a taky o víkendech jsem s našima koukala na televizi. A tam běžely filmy jako Duch, King Kong, Muži v černém a samozřejmě, každé Vánoce, Sám doma 2: Ztracen v New Yorku.

Co mají tyto snímky společného? Hádáte správně, natáčely se v New Yorku.

Za studentských let mě neminuli Přátelé, kteří se sice netočili v nejlidnatějším městě Spojených států, ale jejich děj se tam odehrává a záběry exteriéru domu, kde seriálové postavy bydlí a které se objevují ve většině dílů, jsou z New Yorku. „Friends Apartment“ stojí ve čtvrti Greenwich Village na rohu ulice Grove a Bedford na Dolním Manhattanu.

No, a po Přátelích to byl seriál Sex ve městě, který ve mně vyvolal touhu zkusit si jednou bydlet a psát jako jedna z hlavních hrdinek, spisovatelka Carrie Bradshaw. Carrie Bradshaw’s Apartment fanoušci seriálu navštěvují na 66 Perry Street.

Amerika byla něčím dalekým, ideálním, bohatým, vzrušujícím… To jsou ti, co měli kafe s sebou na každém rohu asi tak o deset let dřív než my v Česku, ti, kdo se v neděli chodí dívat na baseball, mají krásné nízké domy s verandou, předzahrádkou a další zahradou za domem, velká auta, parky, kanceláře v blýskavých mrakodrapech a chodí na univerzity jako Harvard nebo Yale.

Starbucks coffee
V Americe mají všechno dřív. Například Starbucks a kafe s sebou

První šanci žít v USA jsem prošvihla

Když jsem studovala na bakaláře, tuším, že to bylo po druhém ročníku, přišla nečekaná nabídka. Kamarádce vypadla jiná kamarádka, s níž měla jet na Work & Travel do USA. Tak mi volala, jestli nechci letět s ní. Jenomže investice nějakých 50 000 korun pro mě tehdy byla děsně moc a zároveň jsem v sobě ještě neměla to odhodlání vyjet takhle daleko, opustit pohodlí letních prázdnin u našich na Vysočině. A taky jsem měla asi rok kluka od nás ze Žďáru a bylo pro mě nepředstavitelné, že bych byla dva nebo tři měsíce bez něj . Takže jsem kamarádce tenkrát poděkovala a léto strávila pravděpodobně hraním beach volejbalu, čtením knížek a poflakováním se po výletech a diskotékách s partou kamarádů.

Toto rozhodnutí bylo asi jediné, čeho jsem kdy litovala. 

I když litovala možná není to správné slovo. Jak píšu v sekci O mně, věřím na to, že věci se dějí tak, jak mají. Takže jsem asi tehdy jet neměla. Ale kdykoli jsem se pak později zamyslela nad tím, jestli je něco, co bych bývala ráda udělala jinak, kdybych měla tu šanci, bylo by to tohle letní dobrodružství za oceánem. Pamatuju si, že jsem to i napsala do dotazníku, když jsem se hlásila na svoji současnou pozici ve Foreigners – byla tam otázka ve stylu, jakou chybu jsi v životě udělala nebo něco podobného.

Aby toho nebylo málo, můj přítel je Američan. Pochází ze státu Michigan. Poznali jsme se šest let zpátky a ano, světe, div se, do své rodné země mě (prozatím) ještě nevzal. Navíc úplně není fanouškem velkých měst. Tak jsem to musela vzít do vlastních rukou.

Potřebovala jsem změnu

Sedm let pracuju v Brně. Jelikož toho dělám hodně, nefunguju tak, že bych každé ráno chodila do té stejné kanceláře a zpátky. Mám rozličný program a pracuju z kaváren, z domu, jezdím do Prahy, do Havlíčkova Brodu. Byla jsem pracovně například v Ostravě, Olomouci nebo Opavě, včetně za poslední roky už pravidelných služebních cest do Londýna.

Zároveň se ráda pouštím do nových výzev, projektů, spoluprací, chodím/jezdím na konference a snažím se jak osobně, tak profesionálně vzdělávat. Cestuju, co mi čas a finance dovolují. Ale přece jenom už mi to v Brně začalo být dlouhé 🙂 Navíc když se v práci takřka denně potkáváte s lidmi z cizích zemí, kteří udělali ten krok a odjeli do zahraničí pracovat, je to inspirativní a tajuplně lákavé.

Nabídka stáže na mě vykoukla v soukromé skupině na Facebooku

Ten moment přišel, když nám ve skupině lektorů naší Letní žurnalistické školy (LŽŠ) přistála nabídka na pracovní stáž v Českém centru New York (ČCNY). Náš bývalý host a věrný příznivec LŽŠ Mirek Konvalina, v minulosti ředitel Amerického centra v Praze, se totiž v ČCNY stal ředitelem a hlavnímu organizátorovi naší letní školy poslal info o téhle stáži. 

lo Českém centru jsem se dozvědělá na LŽŠ
O stáži v Českém centru New York jsem se dozvěděla díky Letní žurnalistické škole.

Ne, nepřihlásila jsem se hned v tu chvíli. Nicméně od té doby – podzimu 2018 – jsem měla červíka v hlavě a tušila jsem, že to dřív nebo později udělám. Oddalovala jsem a oddalovala, až jsem na Silvestra toho roku sedla k počítači, nachystala všechny životopisy a motivační dopisy, nahrála a třepající se rukou klikla na odeslání.

Pro jistotu jsem si do cílů na 2019 napsala: Jsem přijata na stáž v Českém centru New York. 

Věděla jsem, že do New Yorku chci. Ne se sem odstěhovat natrvalo, ale že jako holka, které je přes třicet, ještě nemá děti, hypotéku nebo podobné závazky, mám asi poslední šanci vyjet si na takový druhý Erasmus. Do té vysněné země, kterou znám jen z filmů a seriálů, za těmi lidmi s americkými úsměvy, zdokonalit se v angličtině, kterou miluju, získat nové schopnosti a znalosti v marketingu, poznat trochu víc diplomacii a hlavně odlišnou kulturu, mentalitu, jiný styl života, nasát novou energii… a pochopitelně vidět na vlastní oči všechna ta známá místa z televize!

Půjdete se mnou? 🙂

Moje denní zážitky z New Yorku můžete sledovat u mě na Instagramu.

18 odpovědí na “Proč jsem odjela na stáž do New Yorku”

  1. Moc děkuju, Rado! S big smile jde všechno lépe a posílám i tobě 🙂 beach volejbalu nelituju – super se přitom opaluje a vydává energie :)) a jak jsem psala v článku, mělo to tak nejspíš být!

  2. Krásně napsané a určitě inspirativní při další, kteří v sobě zatím nenašli odhodlání vyrazit za dobrodružstvím a otevřít ve svém životě nové obzory. Pěkně si to tam Lucí užij, NY je srdcovka?

  3. Ahoj naše Beruško. Jako vždy dokonale napsáno. Říkáme si, asi se nám povedla, jak je šikovná a samostatná. Nebojí se žádné výzvy. Máme tě rádi, a už se těšíme na velikonoce… táta a máma

  4. Ahoj Luci, gratuluji k rozhodnutí vycestovat a spuštění tvého blogu. Moc se mi líbí jeho design. Článek jsem přečetla jedním dechem. Přeji hodně úsměvů na tvé cestě 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *