Jak neuvěřitelně to zní, je to už rok, co jsme dostali zaracha. Přesunuli se z kanceláří a škol k práci na stolech původně určeným k servírování pokrmů a meetingovky vyměnili za místnosti na počítačových obrazovkách. Protože jsem od přírody optimista, ohlédla jsem se za těmi uplynulými dvanácti měsíci strávenými převážně doma a jakkoli bych si i já přála, abych se tahle zuby nehty se nás držící pandemie proměnila v noční můru, pokusila jsem se v tom negativním balastu najít taky pozitivní poznatky.
(1) Běh je záchrana
Ven naštěstí pořád můžeme a pohyb na vzduchu je životabudič. Běhat jsem chodila už dlouho před lockdownem. Nicméně za ten poslední rok jsem si uvědomila, jak moc jsem vděčná, že si tenhle druh sportu užívám. Není nic lepšího než ráno vstát, nazout tenisky a pustit se s větrem o závod. Za parného sluníčka, při padajícím listí, ve sněhu, na ledu, je to jedno. Vždycky se po běhu cítím příjemně naladěná a nemám pak výčitky, když sedím de facto celý den u práce. Můžu si přitom dávat vyšší a vyšší cíle, co se týče délky, rychlosti, typu terénu, a to mě motivuje běhat dál. Jen pozor, jestli vás to chytne, je to jako droga – nebudete chtít přestat.
A jestli jste třeba běhat zkusili a vážně vás to nebaví, doporučuju chůzi. Máte psa? Ideální. Baví vás podcasty? Pusťte si je při ranním procházkovém kolečku v parku, v lese za domem nebo na sídlišti. Znám ty, kdo si nastavili denní kvóty na počet kroků a to je rovněž parádní způsob, jak si každý den dopřát radost z úspěchu.
(2) Sluchátka udržuju nabitá a daleko od pračky
Ze zbylého newyorského budgetu jsem si loni na jaře pořídila AirPody a bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí. Když běžím, tak se mi nikde nemotají dráty, a při těch všech callech stačí sáhnout po krabičce a vyloupnout dva malé bílé “fény”. Ovšem mám dvě upozornění:
- sluchátka neperte! respektive je nezapomínejte v kapse běžecké mikiny, kterou následně házíte do pračky… já si na ně vzpomněla, až když se svršek vesele sušil na šňůře a v té chvíli by se ve mně krve nedořezal… dodneška nerozumím tomu, že přežily a fungují, Apple – máte ode mě palec hore!
- když se ráno těšíte na novou epizodu oblíbeného podcastu, ale do uší se vám nic neline, může to způsobit chvilkový šok – vyvarujte se toho a nezapomínejte co pár dní sluchátkovou krabičku strčit do zásuvky
(3) Na gauči se dá strávit den a bez jídelního stolu se obejdeme
I když jsme se na sklonku předpandemického roku 2019 přestěhovali do o fous většího bytu, pořád máme doma pouze jídelní stůl pro dva a malý ikeácký konferenční stolek. A když si váš partner na home office přistěhuje počítač s velkou obrazovkou a klávesnicí, je jasné, že na vás čeká obýváková část… Nicméně já a můj skladný MacBook se vmáčkneme všude. Tudíž si většinu dní „vegetím“ na gauči a uplynutí další hodiny mi připomíná jen upozornění ze zápěstí, že je čas alespoň na minutu vstát a chodit. Střídám turecký sed a natažené nohy, občas se přesunu na zem. Byla jsem zvyklá takhle pracovat i dřív, ale nedělám si iluze, že si čím dál víc nekroutím záda, a uklidňuju se tím, že mě snad ty jógové praxe, pravidelné výběhy a jiná cvičení tenhle zlozvyk alespoň trochu kompenzují.
V příštím bydlení si určitě chci zařídit vlastní pracovní koutek s řádnou židlí a stolem. Ideálně ten, co se dá vytáhnout nahoru a vy pak u práce stojíte.
(4) Doma jako v kavárně
Co si budem. Po cinkání lžiček a hrníčků v kavárně se mi stýská moc. Občas si dopřeju kávu s sebou, ale ve všední den plně zaměstnáváme naši moka konvičku. A protože jsem opakovala, jak mi chybí kafe s našlehaným mlékem, našla jsem jako dárek pod stromečkem maličkou výbavu pro milovníky cappuccina nebo latté: elektrický napěňovač i s ocelovým džbánkem. A tak doma poctivě šlehám. Když jsme pak dostali balíček zrnkové kávy, můj drahý nelenil a za týden už u nás zvonil řidič PPL a doma přibyl další člen kávové smečky: praktický kávomlýnek. Tak nám čas od času ráno provoní i čerstvě umletá zrníčka.
Nenechte se mýlit. Pořád miluju kafe z kavárny. Jednak proto, že podniky chci podpořit, aby přežily, druhak je to mnohdy příležitost sejít se u výdejního okénka s přáteli. Ale je fajn si dopřát to, co máte rádi, za běžného denního fungování.
(5) Sukni? Ne, raději tepláky
Ráda si obnovuju šatník. Od loňska jsem si ovšem oblečení koupila minimum. Proč taky. Nejvíc času trávím prací z bytu, procházkami nebo sportem. A tak se víceméně nechávám zlákat jen sportovním nebo volnočasovým oblečením. Protože sportuju každý den, mám radost, když nemusím oblékat pořád to samé, a nemusím tolikrát týdně zapínat pračku. Navíc pak nejrůznější tepláky, legíny nebo mikiny unosím i doma, když kvůli kameře nepotřebuju něco reprezentativnějšího.
Protože mě baví holky z FIT FAB Strong, objednávala jsem většinou z kolekcí Reebook na Sportisimu, boty na cvičení doma, abych si při skákání neničila kotníky, a zimní trailovky na běhání. Teď o víkendu jsem neodolala senzačně pohodlně vypadajícím kouskům britské značky The Pangaia a nemůžu se dočkat, až je vyzkouším.
(6) Úklid je otrava, ale doma je to pak hezčí
Jak jsme hodně doma, tak mi ani tolik nevadí, že co druhý den zapínáme myčku, vymýšlíme co vařit, několikrát za týden jezdíme do obchodu a ruličky toaletního papíru mizí, jako by nám ten papír spolu s ponožkami ukusovali lichožrouti. Ale domů nosíme kamínky a bláto z venku a jelikož se tady pohybujeme celé dny, přibývá prachu a drobků a šmouh… Že by nevadilo spustit vysavač a nahodit mop snad denně. To nedělám. Uklízení mě nijak zvlášť nenaplňuje a vždycky mám tunu jiných aktivit, které můžu dělat. Nezměnil to ani lockdown. Každopádně musím uznat, že v uklizeném prostředí se pracuje a žije lépe, a tak se k tomu dokopu. A to máme jen 2+kk.
Když už je řeč o myčce, mám další dvě výstrahy:
- když je neděle, obchody pod opatřeními zavřené, myčka plná a vy nemáte ani jednu tabletu, nenahrazujte ji jarem – ano, takový hloupý nápad jsem měla… až asi po hodině a půl jsem si všimla, že podlaha v kuchyni se proměnila v bublinkové pódium a teprvé poté jsem si googlila: proč nedávat jar do myčky… každopádně jsem měla štěstí podobně jako s AirPody… myčka se den sušila a pak naštěstí opět fungovala, a já mám životní lekci!
- nepřibližujte se k zapnuté myčce, když nejste tady a teď – myšlenkami stále někde u práce jsem se zvedla s použitým talířem, že ho rovnou strčím do myčky a ejhle, ona zrovna poctivě plnila svoji funkci – spěšně jsem ji zavřela a doteď nechápu, že doma nenastala potopa…
(7) Hrnec polévky a na pár dní vystaráno!
Ani vaření neřadím mezi své záliby nebo silné stránky. Navíc mám doma skoro profesionálního kuchaře – to, že umí vajíčko rozbít jednou rukou, budiž důkazem. Ale musím říct, že za ten rok doma jsem si osvojila pár nových receptů. Nejvíc se mi osvědčila polévka stylem pejsek a kočička – přidej, co doma máš. Pořídili jsme i dostatečně velký hrnec, a tak většinou poslední porci dojídám ještě za několik dní. Hodněkrát děláme lasagne na x způsobů a přibližně jednou za týden zkouším něco jednoduchého upéct. Buď experimentuju, případně sbírám inspiraci například u Andrey Mokrejšové, Instagramu Happyhealthyme.cz nebo na profilu mé úžasné Martinky Vidové.
(8) Radost lze předávat i na dálku
Osobní setkání nic nenahradí. Avšak babičku potěší jakýkoli můj telefonát, i rozlučka na Zoomu dokáže překvapenou nevěstu rozplakat a hodinové povídání s kamarádkou na obrazovce vám pomůže si vzpomenout, že ta naše realita není jen o povinnostech a práci. Já jsem konečně o minulých svátcích po letech rozeslala pár pohledů.
(9) Rozbíjím rutinu
Jak zmínila Eva při našem Clubhouse talku, lidský mozek zbožňuje návyky. I já jich mám spoustu – od ranního sportu a venčení po večerní šálek čaje. Ale snažím se, aby žádný můj den nebyl stejný. Mám to štěstí, že moje práce je různorodá, jako OSVČ mám i další projekty, kterým se věnuju mimo svoji zaměstnaneckou pozici. A tak jeden den víc píšu, jindy řeším emaily, do toho správa několika účtů na sociálních sítích, rozmanité cally, sem tam webinář nebo školení. S tím, že si párkrát za měsíc skočím do kanceláře nebo jedu pracovně mimo město.
Kromě toho měním typy cvičení, o víkendu vyrážím do parku, do lesa, na rozhlednu, kam to jde. Občas se sejdu s jednou kamarádkou, jindy s jinou. Obvyklé kuchtění zpestřujeme objednávkou pizzy nebo indických dobrot. Pokaždé se najde něco, čím si tu běžnodennost zpestřit.
(10) Neodkládám
Když se chci jet někam podívat, jedu. Když se chci s někým potkat, domluvím se s ním. Když si chci zajet na kosmetiku, zařídím si to. Za ten minulý rok jsme všichni zjistili, že po víkendu nebo i zítra může být všechno jinak.
(11) Raduju se z maličkostí
Víc než kdy jindy mě potěší i zdánlivé drobnosti. Pochvala za dobře odvedenou práci, voňavá bábovka, co jde vyklopit, vánoční hvězda, která vydrží až do února, nová knížka, kterou zase nemám kam dát… Každý den kolem nás krouží spousta miniradostí. Stačí je jen vidět.
(12) Těším se
Úplně nejvíc na to, až zase budeme moct vcelku normálně žít. Jíst v restauraci, sedět v kavárně, navštívit bez obav prarodiče, jet na dovolenou v Česku nebo do zahraničí bez miliardy testů. Ale těším se i v krátkodobém horizontu – až si o víkendu nebudu muset nastavovat budík, až půjdu ráno běhat a pak si dám svoji oblíbenou ovesnou k snídani, až si večer pustíme seriál, až si před spaním stihnu chvíli číst. Zdánlivé obyčejnosti, ale je to něco, co mě pohání dál a drží nad vodou.
Na co se těšíte vy?