Znáte to, jak vám osud přihraje do cesty střetnutí, která v tu chvíli potřebujete? Jedince, naladěné na podobné oktávě. S nimiž si notujete a ve vzduchu kolem létá potenciál, že byste se třeba mohli stát přáteli, kolegy, spolupachateli nového projektu anebo se jen budete vzájemně inspirovat, podporovat a jeden druhému fandit. To se mi přihodilo se štíhlou tmavovláskou ze Slovenska, která za studií přesídila z rodných Trebatíc do Brna a od té doby tady buduje svoji dráhu. Stala se z ní úspěšná podnikatelka, finančně nezávislá žena a mentorka. A – pozor – ještě jí ani nebylo třicet. Kdo je Simona Jankechová a proč byste se s ní měli seznámit?
Osud usměvavé slovenské dívenky s jasnou představou o své budoucnosti se začal silně formovat v jejích sedmi letech. Tehdy ji, jejího o dva roky staršího bratra a mámu opustil dospělý mužský element rodiny – otec. “Dětství jako takové si nepamatuju. Mám v podstatě blackout se záblesky až z gymplu. Vždycky se o nás starala mamka, protože táta pořád pracoval a když pak po sobě nechal jen dopis na rozloučenou, manželku se dvěma dětmi a rozestavěný barák, řekla nám, že odešel na léčení,” líčí dnes devětadvacetiletá Simona.
“Mamka se nás, děti, snažila ochránit a nic nám nevysvětlovala, aby nás nezatěžovala a nezpůsobila nám trauma. A tak toto téma u nás bylo tabu. Otec mi nechybí emočně. Nechal nás ve štychu a nechápu, jak může takový člověk žít dál bez viny. Ale pořád mám pocit, že mi schází kus identity. Že nevím, odkud pocházím, a že jsme s bráchou neukotvení,” pokračuje odvážná podnikatelka.
Máma si zachovala optimizmus
Svoji mámu obdivuje za to, že navzdory nepovedenému manželství a těžké finanční situaci se dvěma dětmi “na krku” vždycky zůstala pozitivní a radovala se z maličkostí. Třeba z dobrých známek, které její ratolesti nosili ze školy.
“Moje máma bojovala v hlavě s tím, že pro nás chtěla to nejlepší. Ale neměla dost peněz. Když jsme za ní přišli, že chceme jet se spolužáky na lyžák, dala nám svolení. Avšak pak se modlila, aby nebyl sníh, my nikam nejeli, a tak by zůstaly peníze navíc. Celý život u nás byl v té době na hraně,” dává příklad Simona.
Dcera se otci několikrát snažila dovolat. Naposledy loňské Vánoce poté, co od něj přišla SMSka s přáním. Marně. Původ otcova činu vidí ve stresu z vedení rodinné pekárny, která krachovala, a očekávání, který jako živitel rodiny měl. “Když je někdo takto zaneprázdněný, že nonstop pracuje, neodpočívá a rodinu sotva vidí, může se stát, že mu přepne. Že ten tlak už nevydrží. Otec přecenil svoje síly. Nemyslel na sebe a to, že zmizel, byl důsledek špatného work-life balancu. Proto vím, že takhle nikdy nechci dopadnout,” vysvětluje Simona, kterou nastalá rodinná situace motivovala k prvním krůčkům za životem, který si bude řídit sama, nezávisle na zaměstnavateli.
Nabírání zkušeností u moře a v Anglii
V patnácti se vrhla do prvních brigád. Když pak studovala podnikatelskou fakultu na VUT, nepřipadala si dost vytížená. A tak si našla kupu koníčků, od pole dance po focení, a tři práce, které uměla skloubit. Minimalizovala svoje náklady a ve druhém ročníku odjela na Erasmus na Krétu. Odtamtud si kromě kopce zážtků odvezla zase o kus víc schopnosti fungovat samostatně a cestovat z místa na místo.
Její druhou zahraniční štací byla Velká Británie a pracovní stáž v Brightonu, kde deset měsíců zastávala pozici asistentky finanční ředitelky menšího podniku. “Byla jsem holkou pro všechno. Bydlela jsem v dětském pokoji u Garyho, klauna, který byl zároveň hrobníkem. Spala jsem na poschodové posteli a o víkendu lítala na place veganské pizzerie. Byla to tvrdá dřina, ale domů jsem se vrátila s obálkou naducanou sedmi tisíci librami. Majetek se hromadil a mně to dodávalo pocit svobody v nejistém světě, kde jsem nevěděla, co mě čeká a co přijde po škole,” vzpomíná mladá podnikatelka.
Dobrovolnice, veganka, servírka a potom podnikatelka
Ani po návratu do Česka ale Simona nezahálela. Dobrovolničila. Prodávala u stánku s veganským jídlem a finišovala školu. Po státnicích se krátce zastavila v korporátu, konkrétně na finančním oddělení, kde byl super kolektiv, ovšem práce zas tolik ne. “Byla to klikací práce, kterou dokáže opice. Nebavilo mě to,” popisuje. Proto se načas vydala mimo obor. Přidala se do kolektivu veganského bistra My Kitchen, kde dělala výběrová řízení a pohovory, ale taky prodávala pomazánky a saláty. “Po Krétě jsem se proměnila ve veganku. My Kitchen mi tak dávala vyšší smysl. Chtěla jsem uzdravit lidi zdravým jídlem, ukázat jim možnosti a sama jsem se tam stravovala,” přemítá.
Povznášející činnost v bistru, která nás svedla dohromady, protože My Kitchen nám na jedné z pracovních akcí zajištovalo catering, kombinovala se sterotypní prací v korporátu a nočními směnami v baru. “Práce v baru pro mě bylo odreagování. Baví mě poznávat nové lidi a být mezi nimi. Miluju flexilibitu a toto mi vyhovovalo. Jsem ochotná pracovat víc než osm hodin denně a pak mít možnost jet na dovolenou, kdykoli chci. Být spoutaná v klasickém zaměstnaneckém úvazku je pro mě noční můra,” prozrazuje.
Do podnikání se pustila v lednu 2018. Pomáhá ostatním směrovat jejich kariéru a tok financí. Její práce má blízko ke koučování a psychologii, hodně networkinguje. “Pomáhám lidem s tím, jak mají správně pečovat o peníze, jak mají hospodařit, odkládat si na bydlení, jak svoje peníze ochránit před inflací. Pomáhám jim se v životě najít, zlepšit si vztahy, naučit se lépe komunikovat a podnikatelsky myslet tím, že podobně jako já pochopí systém, který máme nastavený v Česku, a ‚nahackují‘ si ho co nejvíc pro sebe,” přibližuje.
Podnikatelka, která inspiruje ostatní
Coby podnikatelka se brzy naučila, jak investovat peníze. Po promoci měla z brigád na účtě 800 000 korun a nechtěla, aby jí jen prodělávaly. Zároveň se začala starat o peníze kamarádů i rodiny. “Vybudovala jsem si tým a myslím, že jsem dobrá v zapalování ostatních a v tom získat je pro myšlenku. To, co dělám, lidem mění životy, protože můžou až zdesetinásobit svůj příjem. Mojí vizí je, že po mně zůstane království, kde si všichni život užívají naplno a plní své sny,” podtrhuje a dodává, že v byznysu poznala nespočet kamarádů na celý život, včetně partnera.
“Nic u mě není náhoda. Všechno má své opodstatnění a pasuje do sebe. I když jsem svého otce nikdy nepoznala, vím, že chci žít jinak než on. Jsem hrdá, že jsem nezůstala sedět doma na zadku, ale že jsem se pouštěla do výzev a před překážkou jsem to nezabalila a místo toho se rozhodla ji překonat. Byla bych ráda, kdyby můj příběh motivoval ostatní do podnikání a toho, aby byli pracovití, akční a našli si v životě tu svoji cestu ke svobodě a volnosti. Ráda jim v tom budu nápomocná.”
Kdo byste se chtěli se Simčou spojit, můžete přes simona.jankechova@gmail.com, na telefonu 00420 702 121 887 nebo jí poslat zprávu na Facebooku.